Kontroverze
VLASTNICTVÍ Pod společenské vlastnictví spadá Zem jako taková a všechny zdroje, kterými planeta disponuje. Společenské vlastníctví je abstraktní pojem, a to z toho důvodu, že vlastníkem těchto zdrojů je celé lidstvo jako druh. Souhrn všech zdrojů Země tedy patří všem minulým, současným i budoucím generácím. Jinými slovy, všechny zdroje Země jsou společným dědictvím všech lidí. Lidé, kteří v současnosti na planetě žijí, jsou jen správci těchto zdrojů, kterých úlohou je ekologicky a společensky efektivně využívat a zvelebovat zdroje, které jim předešlé generace zanechali, a to i s ohledem na život budoucích generací. Na rozdíl od společenského vlastnictví chápeme soukromé vlastnictví jako vlastnění výrobních prostředků (půda, práce, kapitál) za účelem vytvoření zisku. Třetí druh, státní vlastnictví, je ve své dnešní podobě kombinací společenského a soukromého vlastnictví, ve kterém však dominuje orientace na zisk a podporu zisku. Jak už bylo vzpomenuté, tak společenské jako i soukromé vlastnictví může mít podobu (formu) společného nebo osobního vlastnictví. Pod společnou formou vlastníctví chápeme vlastnictví určité skupiny lidí, kteří společně danou věc (např. pozemek, budovu, firmu, atd.) vlastní a spravují. Osobní forma vlastnictví vyjadřuje nezadatelné a výlučně individuální vlastnictví jednotlivce, které vyjadřuje jeho osobní potřeby a zájmy. Vztahuje se na věci, které uspokojují jeho individuální potřeby (např. oblečení), nebo věci, na které je člověk citově vázaný (např. fotografie). Osobní forma vlastnictví opravňuje vlastníka vyloučit z užívání dané věci jiné osoby. V závislosti na tom, pod kterým druhem vlastnictví (společenské nebo soukromé) se společné a osobní vlastnictví realizují, rozlišujeme čtyři formy vlastnictví: společné (společenské), osobní (společenské), společné (soukromé) a osobní (soukromé). Státní vlastnictví, kombinace společenského a soukromého vlastnictví, může mít výlučně formu společného vlastnictví. Zdrojové hospodářství je společenský systém, ve kterém se nevyužívají peníze nebo jiné výměnné prostředky, ve kterém neexistují národní státy, a které není založené ani na kapitalistických principech soukromého vlastvictví, ani na socialistických principech společného vlastnictví robotnické třídy, ani na státním vlastnictví v jeho kapitalisticé nebo socialistické podobě. Počas přechodného období se budou střetávat všechny tři druhy vlastnictví: společenské, soukromé a státní, přičemž poslední bude hybridní formou prvních dvou s důrazem na zisk. Záměrem hnutí Zeitgeist je, aby se posilňovalo postavení společenských forem vlastnictví orientovaném na tvorbu zdrojů, a aby se i stát přednostně orientoval na tvorbu zdrojů, ne na tvorbu zisku. AUTOMATIZACE A UMĚLÁ INTELIGENCE To, co zůstane, bude čistě technické a operativní rozhodování, které v převážném množství případů nevyžaduje neustálou lidskou pozornost a může být do velké míry řízené předem stanovenými počítačovými procesy. Když tedy projekt Venus hovoří o tom, že v budoucnosti, v době zdrojového hospodářství, nebude rozhodovat nikdo, třeba to podle nás chápat tak, že zanikne politické rozhodování jako takové. Převážná většina zalgoritmizovaného “rozhodování” by ve zdrojovém hospodářství byla globálně jako i regionálně řízená centrálními počítačovými systémy, které by díky senzorům rozmístěných po celé Zemi sloužili jako jakási autonomní nervová soustava planety, regionů a míst. Klesne v některém regioně s polnohospodářským významem vlhkost půdy pod určitou minimální hodnotu? Centrální systém automaticky zabezpečí zavlhčení půdy, bez toho, aby musel člověk zasahovat. Je potřebné postavit nový most přes řeku? Centrální systém na základě aktuálních a přesných údajů o geologické povaze daného regionu a vlastnostech půdy určí, které místo je pro stavbu mostu nejvhodnější a zároveň navrhne, které materiály a který konstrukční postup nejlépe vyhovují specifickým požadavkům pro stavbu mostu v dané lokalitě, bez toho, aby o tom musel rozhodnout nějaký úředník, který by určil výši prostředků a uvolnil zdroje. Z posledního příkladu vyplývá, že počítačový systém v případě zalgoritmizovaných řešení sice rozhoduje autonomně, je však vždy omezený množstvím a kvalitou informací, které do něho vloží člověk. Pokud centrální systém nepozná nejnovější dostupné technologie a konstrukční postupy, navrhne zastaralé. V případě atypických řešení, které budou vyžadovat kreativní přístup, budou mít rozhodující slovo interdisciplinární týmy expertů. Kvalita rozhodování počítačového systému se tak vždy odvíjí od kvality informací, kterými ho zásobí človek. A právě z tohoto důvodu zůstanou počítačové systémy a umělá inteligence ještě dlouho tím, čím jsou i dnes - prodlouženou rukou a vysoko sofistikovaným nástrojem človeka. VLIV GENŮ A VLIV PROSTŘEDÍ Hnutí Zeitgeist v Čechách jde však ještě o jeden krok dále a vychází z trojfaktorového modelu hybných sil osobnosti, ve kterém je človek výslednicí vlivu zděděných predispozicí, společenského prostředí a vytváření sebe samého. Tento model vychází z humanistické psychologie a byl vypracovaný některými z nejuznávanějších psychologů 20. století, jakými byli např. Abraham Maslow alebo Carl Rogers. Jak by jsme chtěli v tomto duchu rozšířit zmíněné stanovisko Donalda Hebba, mohli bychom se zeptat: „Co přispívá více k oběmu kvádru, jeho délka, šířka nebo hĺoubka?“. Poměr vlivu těchto třech faktorů je u každého člověka jiný, i když zároveň třeba připustit, že pro převážnou většinu lidí žijících v současnosti, je rozhodující silou utvářející jejich osobnost právě společenské prostředí.KONTROVERZNÍ TÉMATA
Jakým způsobem budou ve zdrojevém hospodářství řešené vlastnické vztahy, které jsou neoddělitelnou součástí výrobně-spotřebních procesů? Protože projekt Venus podle nám dostupných informací k této otázce nabízí jen všeobecné stanovisko, hnutí Zeitgeist v Čechách se snaží upřesnit chápání této problematiky. Rozlišujeme celkově tři druhy vlastnictví: spoločenské, soukromé a státní. První dva druhy vlastnictví, společenské a soukromé, můžou mít podobu (formu) buď společného (daná věc je vlastněná vícero osobami) nebo osobního (daná věc je vlastněná jednou osobou) vlastnictví. Hlavní rozdíl mezi společenským vlastnictvím a soukromým vlastnictvím spočívá v tom, že společenské vlastníctví, na rozdíl od soukromého vlastníctví, neumožňuje tvorbu zisku, umožňuje jen tvorbu a využívání zdrojů.
Neopomenutelné specifikum zdrojového hospodářství je jeho využívání vysoko rozvinuté automatizace a kybernetického řízení výrobních procesů v téměř každé průmyslové sféře, v důsledku čehož by podle odhadů projektu Venus mohlo postupně zaniknout 80 až 90 procent dnes známých, často monotóních a nesmyslných zaměstnání, kterých obsažení lidskou pracovní silou není efektivní ani z hlediska produktivity práce, ani z hlediska využití tvořivé kapacity každého jednoho člověka. Stejně by odstraněním peněz a jiných výměnných prostředků z ekonomiky zaniklo i přerozdělování státních nebo veřejných financí – hlavní úloha dnešní politiky a byrokracie. A když si uvědomíme, že převážná většina rozhodování, které probíhá na politické a byrokratické úrovni je právě o rozdělování finančních zdrojů, přirozeně musíme přijít k závěru, že zánikem penězí zanikne i převážná většina rozhodování, jak ho dnes známe.
V dnešní době rozšířený dvojfaktorový model vývoje a rozvoje člověka, si klade tuto základní otázku: který faktor ovlivňuje vývoj člověka ve větší míře? Dědičnost, teda geny, nebo prostředí, ve kterém človek vyrůstá? Říká se, že Donald Hebb, kanadský psycholog označovaný za otce neuropsychologie, jednou odpověděl na otázku novináře, či osobnost člověka ovlivňují více geny nebo prostředí, protiotázkou: “Co přispívá více k ploše obdélníka, jeho délka nebo šířka?” Chtěl tím naznačit, že oba dva faktory mají stejně důležitý vliv na osobnost člověka, i když se jejich poměr od jednotlivce k jednotlivcovi může lišit.